Techmania Science Center Plzeň

Moderní interaktivní centrum pro děti a dospělé, kteří mohou objevovat přírodní zákony, říši zvířat, historii průmyslu a techniky nebo energii ukrytou v obnovitelných zdrojích.


PEKASS centrála

Obchodně administrativní, školicí, testovací a skladový objekt firmy PEKASS specializující se na dodávky a servis strojů a zařízení pekáren a cukráren.


TECHNOCRANE

Továrna na teleskopické jeřáby pro filmový průmysl byla postavena v letech 2001 až 2005 na Borských polích v Plzni.


Planetárium Plzeň

Planetárium je umístěno v restaurované budově č. 56 bývalé kantýny Škodových závodů s unikátní nosnou konstrukcí z dřevěných rámů Hetzer v areálu Techmania Science Center.


Opatství Nový Dvůr


Konverze areálu bývalého hospodářského dvora v Dobré Vodě u Toužimi na trapistický klášter. Probíhá od roku 1999 ve spolupráci s architektem Johnem Pawsonem.


NTIS a CTPVV

Výzkumné Evropské centrum excelence NTIS a CTPVV Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity, postavené v letech 2012 - 2014 v Plzni.

Z tisku

Stará synagoga se představí v novém hávu

[11.06.2014]
Plzeň – Malým klenotem mezi židovskými památkami se po právě dokončené obnově stala Stará synagoga v Plzni.

Stavba pocházející z roku 1859, jež figurovala svého času i na seznamu nejohroženějších památek v České republice, prošla rozsáhlou rekonstrukcí za 23 milionů korun. Plzeňané si mohou Starou synagogu prohlédnout už příští týden.
První záchrana objektu proběhla už v 90. letech, kdy ale došlo pouze na opravy střechy a krovů. Chybějící peníze získala plzeňská židovská obec až v roce 2011, a to díky projektu Revitalizace židovských památek v České republice – 10 hvězd, na které byla získána celková částka 280 milionů korun.
Podle architekta Jana Soukupa, jehož ateliér měl kompletní práce na starosti, skrývala Stará synagoga velký potenciál: „Překvapil mě její výtvarný ráz, zejména bohatá výzdoba. Je daleko krásnější, promyšlenější a barevně vyváženější, než se původně zdálo."
Soukupova slova potvrdil i historik pražského židovského muzea Arno Pařík: „Původně nevypadala moc nadějně, prázdná hala v ne příliš živém novorománském slohu. Díky pomoci a přísnému dohledu památkářů, Petra Bukovského z plzeňského magistrátu, a architektky Lenky Růžičkové z památkového ústavu, i týmu schopných restaurátorů, malířů a štukatérů dnes obnova objektu patří z celého souboru k nejúspěšnějším. Stala se vzácným příkladem jedné z nejranějších a dodnes dochovaných tzv. poemancipačních synagog."
Již dříve zrestaurovaný svatostánek, aron ha-kodeš, ve východní stěně byl doplněn o liturgický závěs před schránou na tóru, dočkal se doplnění výzdoby a iluzivně malovaného baldachýnu.
„Kazetový strop dostal původní malovanou podobu, autentický ráz získaly i dekory na stěnách, daly se do pořádku podlahy a pořídily nové lavice," shrnul výsledky poslední obnovy architekt Soukup. V prostorách se našly také původní hodiny, jimž ale chyběly ručičky. Zatímco stavební vývoj nepoužívané synagogy od konce 19. století nepokračoval, postupem času z ní zmizelo původní vybavení. Stavba postupně chátrala.
Plzeňská židovská obec by chtěla v opravách pokračovat. „Rádi bychom ještě opravili rabínský dům, nacházející se za Velkou synagogou. Tato budova byla začátkem letošního května prohlášena za kulturní památku," řekla její předsedkyně Eva Štixová.

Židovská stavba se ukrývala ve dvoře

První zmínka o plzeňských židech pochází z první poloviny 14. století, kdy král Karel IV. měšťanům nařizuje: „Aby nedopustili týrání židů ve městě bydlících". Násilí a perzekuce na židech přesto pokračovaly i v následujících staletích.
Počátek 16.století přinesl židům vypovězení z Plzně, kam se začali definitivně vracet až s obdobím náboženské emancipace kolem první poloviny 19. století. Plzeňská židovská obec se rychle vzmohla natolik, že již k roku 1859 mohla vybudovat synagogu, nazývanou dnes Stará.
Na rozdíl od mladší Velké synagogy z roku 1892, hrdě vystavěné na důležité Klatovské třídě, se Stará synagoga ještě krčila ve dvoře domu dnešních Smetanových sadů č.p.80. Nelze se divit.
Jediné období bez otevřeného či skrytého oficiálního pronásledování přineslo českým židům 20 let Masarykovy první republiky. O to horší rána přišla s německým programem vyhlazování židů za druhé světové války.
Z téměř tří tisíc židů se jich do Plzně vrátilo z koncentračních táborů jen 112 osob. Pronásledování se židé v Čechách nezbavili ani po roce 1948, dřívější majetek židovských náboženských obcí nechal stát chátrat.
Plzeňská Stará synagoga sloužila ještě i krátce po sametové revoluci jako firemní skladiště. První kroky k obnově synagog mohla plzeňská židovská obec zahájit až v 90. letech minulého století.

Restaurátoři synagoze pomohli vdechnout původní krásu i duši

Restaurátorky Magdalena Rečová a Petra Navrátilová, absolventky restaurátorské školy Karla Strettiho na pražské Akademii výtvarných umění, se podílely na obnově interiéru Staré synagogy v Plzni. Většinou pracují ve dvou, do Plzně však musely přizvat i několik svých kolegů. S otázkami, jak se Stará synagoga restaurovala, zastihl Plzeňský deník Magdalenu Rečovou.

Co vás nejvíce překvapilo při průzkumech výzdoby stěn synagogy?
Nejvíce nás při průzkumu stěn uvnitř synagogy překvapilo, že jsme nenašli prakticky nic. Až v průběhu ostatních prací na stropě a galeriích, jsme pomalu nacházeli drobné střípky, které z výmalby zbyly. Při průzkumu jednotlivých galerií nás samozřejmě překvapila původní bílá barevnost, kterou jsme pod nánosy špíny a laků vůbec neviděli. Když jsme poprvé přišli do synagogy, vypadalo to tam jak na vojenské základně. Celé galerie byly pokryté tmavou, šedozelenou vrstvou z části zuhelnatělou po posledním řádění požáru.

Iluzivní baldachýn kolem aronu ha-kodeš, svatostánku, působí jako by byl plastický. Přitom jde o malbu na zeď . Z jakých podkladů jste při jeho obnově vycházeli?
Byl nám poskytnut soubor černobílých fotografií, který pořídili pracovníci NPÚ v Plzni snad někdy až v devadesátých letech dvacátého století. Stav interiéru se od té doby téměř nezměnil. Snažili jsme se z fotografií vyčíst fragmenty výmalby nebo alespoň potvrdit si některé souvislosti. Tyto fotografie ale spíš napomáhaly k rekonstrukci stěn v hlavní lodi. Existuje jediná fotografie z dvacátých let dvacátého století, na které je zobrazená celá stěna svatostánku. Už na ní ale je poznat, že malba baldachýnu a šablonových dekorů dost opadává. Stěna je vyfocená od vchodu do synagogy, takže jsou dekory na fotografii nečitelné. Ale stále to bylo základní a jediné vodítko pro rekonstrukci baldachýnu a jeho stěny.

Ozdobou polí v zábradlí galerií jsou drobné rozetky, původně vyrobené z papírmaše. Jak jste obnovovali tento detail?
Původní materiál byla opravdu papírmaš. Popravdě jsme zkoušeli vyrobit rozety ze stejného materiálu, ale tuhle myšlenku jsme záhy opustili. Nechtěli jsme riskovat, že by se nám materiál při změnách vlhkosti uvnitř prostoru kroutil. Součástí směsi, ze které je rozeta vyrobena, je samozřejmě klih a papír, obojí na vlhkost reagují. Nakonec jsme vyrobili odlitky ze štukatérského materiálu na akrylátové bázi.

V synagogách často nechybí ani hodiny. Ty v plzeňské Staré synagoze prý neměly ručičky?
Ručičky se musely vyrobit nové. Samozřejmě se konzultoval jejich tvar a velikost.

Co dalšího se muselo v interiéru doplňovat? 
Ozdobné kryty závěsů, lustr a věčné světlo?
Všechny tyto prvky opravdu chyběly. V době, kdy jsme strop restaurovali, byla uprostřed stropu pouze humpolácky vyříznutá díra.

Co bylo na restaurování synagogy nejpříjemnější a co vám dalo naopak nejvíce zabrat?
Hodně se nám líbila spolupráce s židovskou obcí a dozorovateli akce. Nejlepší ze všeho ale bylo, když jsme mohli nerušeně pracovat. V synagoze jsme se celkově pohybovali asi dva roky. Práce na výmalbě byly v závěru hod- ně závislé na dokončovacích pracích ostatních lidí. Tak jsme se tam trochu mačkali.
 

Zdroj: PLZEŇSKÝ deník.cz - 11. 6. 2014 David Růžička, Klára Mrázová

zpět ...