Planetárium Plzeň

Planetárium je umístěno v restaurované budově č. 56 bývalé kantýny Škodových závodů s unikátní nosnou konstrukcí z dřevěných rámů Hetzer v areálu Techmania Science Center.


Techmania Science Center Plzeň

Moderní interaktivní centrum pro děti a dospělé, kteří mohou objevovat přírodní zákony, říši zvířat, historii průmyslu a techniky nebo energii ukrytou v obnovitelných zdrojích.


TECHNOCRANE

Továrna na teleskopické jeřáby pro filmový průmysl byla postavena v letech 2001 až 2005 na Borských polích v Plzni.


NTIS a CTPVV

Výzkumné Evropské centrum excelence NTIS a CTPVV Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity, postavené v letech 2012 - 2014 v Plzni.


PEKASS centrála

Obchodně administrativní, školicí, testovací a skladový objekt firmy PEKASS specializující se na dodávky a servis strojů a zařízení pekáren a cukráren.


Opatství Nový Dvůr


Konverze areálu bývalého hospodářského dvora v Dobré Vodě u Toužimi na trapistický klášter. Probíhá od roku 1999 ve spolupráci s architektem Johnem Pawsonem.

Názory

O BAREVNOSTI FASÁD

[07.07.2008]
Barevnost historických fasád vyjadřovala materiál. Omítka měla podle složení písku bělavošedý či pískový tón, dřevo světle hnědou až stářím zešedlou barvu a barva kamene se vázala k použitému druhu...

O BAREVNOSTI FASÁD

Barevnost historických fasád vyjadřovala materiál. Omítka měla podle složení písku bělavošedý či pískový tón, dřevo světle hnědou až stářím zešedlou barvu a barva kamene se vázala k použitému druhu. K rozvoji barevnosti vedla snaha představit dům v co nejlepším světle. Tím proslulo zejména baroko, které se snažilo nastolit pocit, že obyčejná omítaná fasáda je z kvalitnějšího materiálu. Například červená barva na pilastrech či okenních šambránách imitovala tehdy módní červený mramor a žlutavé odstíny vápenec nebo pískovec. V Čechách máme k tomuto chápání barevnosti dodnes velmi blízko, i když baroko dávno skončilo. Je nutno říci, že jsme v Evropě s tímto pojetím poměrně osamocení, protože všude jinde vládne spíš barevná střízlivost, vyvolaná snad až přílišnou sousedskou korektností.

Naši lásku k intenzivním barvám si vysvětluji tím, že je to reakce na šedivost domů z období socialismu. Zdá se ale, že my bereme barvu domu ještě jako prostředek odlišení se. Je to velmi problematické chápání. Vychází zřejmě z toho, že jsme se přestali cítit jako sousedé v určité komunitě, ale že se vlastně od souseda distancujeme a trochu ho chceme trumfovat. Je to pocit v podstatě asociální, ale já věřím, že nikdo tak nepřemýšlí, je to automatický reflex hluboko v dnešním člověku uložený. Má svůj výraz v dekorativním začmárání fasády křiklavými barvami, bez ohledu na vlastní architekturu domu, na okolí a na barevné souvislosti místa. Zdá se, že vítězí ten nejkřiklavější, kryjící se frázemi o potřebě veselých barev. Nehledáme harmonii a tak vytváříme prostor pro nekultivovanost.

Při výběru barvy by se měl brát ohled na okolí a sladit se sním. Pokud dům barevně „vybočuje z řady“, rozbíjí uliční prostor a svým způsobem ztěžuje orientaci. Chybou je nepochopení skladebnosti historických fasád. Velmi často se setkávám s tím, že plastické prvky jsou nabarveny jako plošné, ne jako prostorové. To se týká hlavně okenních ostění, které mívají jinou barvu v líci fasády a jinou do okenního výklenku. Vždyť je to ale jeden prvek a proto musí mít stejnou barvu na všech stranách. Historické fasády jsou nejčastěji tektonické, to znamená, že jeden konstrukční prvek stojí na druhém a toto musí být respektováno i v barvě. Jinak vyjde pohledově neuspořádaná a labilní fasáda, která nás ruší. Stejnou chybou je i neumělé zjednodušování takových fasád, které vede k pocitu neúplnosti a nepořádnosti.

Chybný pohled je uplatňován i u staveb v sídlištích. Mnohokrát jsem slyšel… .“tady už se nedá nic zkazit, všechno je lepší, než ta šeď“. Je to zjednodušující tvrzení a není zcela pravdivé. To co platí pro starou zástavbu, platí i pro panelákovou. Jednotlivé domy musí o sobě barevně „vědět“ a vytvářet harmonický celek. Barvy by měly být střízlivé i proto, že většina panelových domů má velké rozměry. Oproti starší zástavbě je zde určitě výběr barev volnější a i jejich použití není svázáno ohledem na sloh budovy.  Neměl by však jít proti skladebnosti domu, pořád by mělo platit, že použití barvy by mělo pravdivě vyjadřovat jeho konstrukci. 

Každý člověk, který je postaven před úkol rozbarvit nějakou fasádu by měl tak trochu nedůvěřovat vzorníkům, nedělat si představu podle barevného papírku o velikosti 3 x 6 cm, mnohdy i menšího. Vybrat vždy barvu o něco méně výraznou, než jaká se mi líbí ve vzorníku. Nechat si udělat větší vzorek na fasádu před definitivním nátěrem. A nemohu jinak, než rozhodně doporučit konzultaci se zkušeným architektem.

Můj dům totiž není jen mojí věcí. Jeho vzhled ovlivňuje vzhled ulice, náměstí či krajiny a navozuje atmosféru v místě a proto jsem odpovědný za to, jak vypadá a jak se tváří ke svému okolí. Volbou jeho barevnosti také nevědomky prozrazuji na sebe, jaký vlastně jsem. Špatně zvolená barevnost nevysílá dobré signály o svém iniciátorovi. Ještě celkem v dobrém ohledu takové, že jsem nevyzrálý, s nízkým estetickým cítěním. Ve špatném, že jsem člověk arogantní, kterému nezáleží na harmonii se svým prostředím, ale pouze na prosazení sebe sama ať to stojí, co to stojí. Nemohu si pomoci, ale vina padá i na projektanty a realizátory, kteří nejsou schopni vysvětlit následky neuvážených výběrů barev.

Přál bych plzeňským fasádám svěží barevnost, ukázněné a zodpovědné stavebníky a nalezení toho správného výrazu fasád, který bude lichotivě hovořit o obyvatelích plzeňských domů.   

Červen 2008

Jan Soukup, architekt

zpět ...